1Pozdně odpolední slunce táhlo po zahradě dlouhé a zlaté paprsky. Bluey se podívala dolů a spatřila nejdelší, nejprotáhlejší stín, jaký kdy viděla. "Bingo! Pojď se podívat!" zavolala.
2Bingo přiběhla a zadívala se na svůj vlastní oranžovo-krémový stín. „Jsem obrovská!“ vydechla překvapeně.
3Bluey svým obřím stínem zamávala. Bingo jí zamávala zpátky. Dvě obrovské stínové sestřičky se pozdravily přes celý trávník a oběma se vrtěly ocásky.
4"Pojďme být zvířátka!" Bluey dala tlapky k sobě a její stín zaklapl jako krokodýl. "CVAK!"
5Bingo roztáhla tlapky doširoka. Na plotě se začal hemžit stín pavouka. "Jééé!" zapištěla a pak se smála vlastnímu výtvoru.
6Bluey se postavila bokem. Její vysoké uši vrhaly na plot dva ostré stínové špičky. "Vypadám jako vlk ve stínu!" prohlásila.
7Bingo ji napodobila, ale její měkčí stíny uší udělaly malé kopečky. Bluey si je pozorně prohlédla. "Vypadáš jako králíček," rozhodla.
8Bingo dupla jednou packou — dup, dup — přesně jako králíček. A obě sestřičky se smíchem zhroutily do hřejivé trávy.
9Lehly si na záda a sledovaly, jak světlo na zahradě pomalu oranžoví. Jejich stíny se natahovaly až ke křovinatému plotu.
10"Ještě jeden," řekla Bluey. Natáhla tlapku. Bingo ji chytla a obě štěňátka se postavila těsně vedle sebe na trávníku.
11Jejich spojený stín vypadal skoro jako srdce. "To jsme my," řekla Bingo. "Jo," přikývla Bluey. "To jsme my."
12Teplý hlas je zavolal k večeři. Sestřičky věnovaly stínovému srdci ještě poslední pohled a pak spolu závodily ke světlým dveřím.
