1Tavi, malá triceratopka, stála na vrcholu Zeleného kopce, její tři jasné rohy hrdě mířily k oblakům. Celé dopoledne pilně trénovala. Dnes, rozhodla se, najde svůj největší a nejodvážnější řev.
2"GRRRROOOAAH!" zařvala a každý lístek na každé kapradině se otřásl. Hejno ptakoještěrů vylétlo ze stromů a kroužilo pryč, vřeštíc. Tavi se zazubila. Hlasitost podle ní znamenala odvahu. Byla si tím jistá. Seběhla dolů do Fernova údolí, kde vysoké cykasy rostly v chladivých zelených řadách. "GRRRROOOAAH!" zaryčela znova, ještě hlasitěji. Země se lehce zachvěla. Brachiosaurus Brambles natáhl krk a ospale zamrkal. "Jéje," povídá Brambles. "To bylo hromobití?" Tavi pyšně nafoukla svůj límec. A pak zaslechla něco jiného – jemňoučký tenký zvuk, který zněl mezi kapradinami. Pip. Pip. Pip. Malý. Ztracený.
3Tavi se prodírala vysokými listy a našla malé dinosauří mládě, veliké sotva jako říční kamínek, sedící v blátivé prohlubni mezi dvěma kořeny. Očka mu svítila jako broučí krunýře. Znovu pípalo, otáčelo se dokola a hledalo něco, co nemohlo najít. "Zavolám tvojí rodinu!" ohlásila Tavi. Zhluboka se nadechla – "GRRRROOOAAH!" Mládě se převalilo dozadu a zůstalo nehnutě sedět, třesouc se jako mokrý lístek. Tavi zamrkala. To nepomohlo vůbec.
4Zkusila to znovu, ještě hlasitěji. "GRRRROOOAAH!" Brambles si zakryl uši obrovskými chodidly. Rodinka ankylosaurů nespokojeně odcupitala pryč. Mládě zavřelo očka. Údolí bylo najednou hlučné – a přitom prázdné.
5Tavi se unaveně posadila vedle mláděte. Její rohy sklonily hlavu. Hlasitost nefungovala. Podívala se na maličkého tvorečka a zamyslela se, co by mu mohlo opravdu pomoci – ne hrom, ne třesoucí kapradiny. Potřebovalo hlas, který jej dovede domů. Zhluboka se nadechla. Zkusila to jinak. Potichu. Vytrvale. Jasně jako potůček na oblázcích. "Tady… tady… tady jsem," volala tiše, klidně a stále dokola.
6Pip. Pip. Mládě zvedlo hlavičku. Oči se přestaly točit dokola. Udělalo nejistý, ale odvážný krok k Tavinu hlasu, pak další.
7A pak – šustění – dospělý ankylosaurus se prodrápal mezi kapradinami, nos u země, sledoval ten klidný, jasný zvuk.
8Mládě se radostně rozběhlo kupředu a schovalo se pod širokou, obrněnou stranu dospělého dinosaura.
9Brambles natáhl krk tak, že jeho obří oko bylo na stejné úrovni jako Tavin čumák. "To," řekl a zněl opravdu ohromeně, "byla ta nejodvážnější věc, kterou jsem dnes slyšel."
10Tavi se na chvíli zadívala na svá vlastní tlapky. Potom vzhlédla zpět k Zelenému kopci, na kapradiny, které se tiše pohupovaly v klidném údolí. Pomalu se nadechla a v hrudi ucítila něco nového – ne hlasitého, ne maličkého, ale vlastního.
