1Hřiště vonělo po horké gumě a posekané trávě. Nia stála u branky, tenisky měla stále čisté a vše pozorovala. Holčička s copánky se točila na pneumatické houpačce. Tři kluci něco vážně kopali u plotu. A pod starým dubem seděl jeden kluk sám na levé straně houpačky pro dva a táhl svou tenisku pomalu v hlíně.
2Nia přišla blíž. "Je ta druhá strana volná?" zeptala se a ukázala na prázdné sedadlo. Chlapec zavrtěl hlavou. Jmenoval se Leo. Na lahvi na vodu měl malou nálepku s modrou raketou.
3Nia si sedla a oba se chvíli houpali mlčky. Řetězy vrzaly. Mrak přeplul oblohu. Nebylo to trapné, jen tiché.
4"Chceš si něco zahrát?" zeptala se Nia. "Můžeš vybrat první." Leo chvíli přemýšlel. "Láva," řekl. "Všechno na zemi je láva."
5Hráli lávu dlouho. Nia přešla ručkovadla, Leo skákal z lavičky na pneumatiku. Ani jednou se nedotkli země.
6Pak byla na řadě Nia s výběrem hry. Vybrala sochy — běháte, někdo tleskne a musíte ztuhnout. Leo byl ve zmrazování moc dobrý. Dokázal vydržet stát na jedné noze skoro celou minutu.
7Po nějaké době Leo přestal běhat a sedl si na klouzačku. Nic neříkal. Jen se díval na svou lahev s vodou.
8Nia si sedla na schůdek vedle něj. Neptala se, co je špatně. Jen se dívala na své boty.
9Za chvilku Leo potichu řekl: "Můj pes minulý týden umřel." "Ach jo," odpověděla Nia. Neřekla hned ‚To mě mrzí,‘ jako to dělají dospělí, když nevědí, co říct. Jen tam byla s ním. Pak se zeptala: "Jak se jmenoval?" "Sušenka," řekl Leo. "To je hezké jméno," řekla Nia. Leo se skoro usmál.
10Později, když se vrátili na houpačku, Leo rozhoupal nohy co nejvíc a letěl vysoko. Nia také přidala, a párkrát se jim podařilo houpat naprosto stejně — zvedali se i klesali ve stejný okamžik.
11Pak Nia z houpačky seskočila dřív, dopadla do mulče a Leo si myslel, že spolu závodí, tak také seskočil, a najednou byla hra zvláštní a oba stáli a nevěděli přesně, co se vlastně stalo. "Já nezávodila," řekla Nia. "Jen jsem chtěla zjistit, jak daleko skočím." "Aha," řekl Leo. "Já vlastně taky."
12Podívali se na své stopy v mulči. Pak se na sebe podívali a zvláštní pocit zmizel jako ubrousek ve větru.
13Když Niu zavolala babička z lavičky u branky, postavila se a oprášila ze svých kolen dřevitou drť. "Chodím sem v sobotu," řekla. Leo zvedl svou lahev s raketou. "Já taky," usmál se.
14Nia přešla hřiště zpět. Pneumatická houpačka už byla prázdná. Kluci své dílo dokopali. Stíny byly dlouhé a chladivé. Ani se neohlédla, ale už přemýšlela, kterou hru si vybere příští sobotu.
