1Po jemném dešti voněla zahrada mokrou hlínou a zelenými listy. Peppa vyšla ven ve svých jednoduchých červených šatech a lesklých černých botách. Její malé prasátčí ouška se napjala. „Pojď, Tomíku!“ zavolala.
2Tomík za ní cupital ve svém jednoduchém modrém oblečení a lesklých černých botách. Jeho zakroucený ocásek se vrtěl. „Dínoš!“ řekl a zadíval se na kaluž. „To není dinosaurus, Tomíku,“ řekla Peppa. „To je kaluž! Velmi dobrá kaluž.“
3U zadního plotu našli suchý, prašný koutek, kam se žádná kaluž nedostala. Hlína byla světlá a drobivá. Peppa si dřepla a přitiskla jedno své růžové kopýtko do půdy. „Tady to má žízeň,“ řekla. Tomík vážně přikývl svým velkým kulatým rypáčkem.
4Peppa donesla jednoduchou červenou konev ze zahradního domku. Tomík ji držel oběma kopýtky. Společně ji pomalu naklonili — žbluňk, žbluňk, žbluňk — a suchý koutek se změnil na krásně tmavý.
5Pak Peppa nasbírala z cestičky hladké kamínky, jeden za druhým, a položila je do zakřivené linky. Tomík pečlivě hledal ten nejkulatější kamínek ze všech.
6Tomík vybral ten nejkulatější a nejdokonalejší kamínek a položil ho přímo doprostřed. „Ooo,“ řekl Tomík, hrdý jako nikdy.
7Potom zasadili dvě malé květiny s jemnými žlutými okvětními lístky a kořínky lehce přitlačili kopýtky do hlíny. Peppa uhladila půdu. Tomík uhladil půdu. Plác, plác, plác.
8Vtom se mezi dvěma kamínky vystrčil hlavičku červík. Byl růžový, vlnící se a vypadal, že je rád, že je poznává. Tomík nadskočil. Pak se rozesmál. „Hi hi hi!“
9„Ahoj, červíku,“ řekla Peppa vesele. „Můžeš tu bydlet. Pomůžeš květinám.“ Červík se zavrtěl zpět do hlíny, spokojený s novým domovem.
10Obě malá prasátka ustoupila a zadívala se na svou dešťovou zahrádku. Hladké kamínky obkreslovaly malé jezírko, žluté květiny se kývaly a v kaluži se třpytil odraz nebe. Peppa se usmála. Tomík se usmál. Jejich zakroucené ocásky se zavrtěly úplně současně.
